Proč lesní hry?
Jednoduše proto, protože nabízí úžasné možnosti intenzivního prožitku přírody i sebe sama a mohou se stát zdrojem hlubšího poznávání okolního prostředí i vlastní duše. Tak jak jsem to vždy zažíval sám na sobě.
Původně jsem vystudoval lesnictví, protože jsem jako teenager rád cestoval a trávil čas v přírodě a na horách a chtěl jsem tuto svou zálibu skloubit se svým povoláním. Můj zájem o otázky ochrany přírody a ekologii mě nakonec odvedl od lesnictví ke studiu a praxi biologického zemědělství a zahradnictví. Nicméně les a hory pro mě nikdy nepřestaly být vyhledávaným místem odpočinku a regenerace i zdrojem výzev a sebepoznání.
Když jsme vloni na podzim v rámci víkendového setkání kurzu Bothmerovy gymnastiky v Trpoměchcách vyrazili na jedno dopoledne do blízkého lesa, kde jsme hráli lesní hry, vybavila se mi všechna ta úžasná dětská dobrodružství o prázdninách trávených u babičky na venkově v podhůří Orlických hor. Byl jsem opět ve svém živlu a došlo mi, jak málo si jako městský člověk tuto ozdravnou lázeň dopřávám nejen já sám, ale jak málo příležitosti mají takto trávit čas mé děti.
Při té příležitosti jsem si vzpomněl na dokument anglického režiséra Davida Bonda Project Wild Thing, který jsem před lety shlédl na festivalu Jeden svět, v kterém se autor trochu s nadsázkou ustanoví obchodním ředitelem produktu příroda. Pro záchranu vlastních dětí, z kterých se mezitím pod vlivem televize, počítačů, nových technologii a reklamního průmyslu stávají neživé zoombie, se snaží nabídnout dětem a mládeži hodnotnou prožitkovou zkušenost přírody – produktu, který je volně dostupný v neomezeném množství. Jednou z ústředních otázek, které si autor dokumentu klade, je ta, zda není příroda “past its sell-by date” – tedy něčím, co už přestalo být pro dnešní generaci dětí a mladých lidí relevantní vzdělávací i volnočasovou aktivitou.
V dnešní době skutečně nikoho nepřekvapí odpověď dítěte, které na otázku zda tráví svůj čas doma, či venku v přírodě, odvětí: “Hraju si radši vevnitř. Jsou tam zásuvky.” Neboť příroda je stále méně součástí životní reality dnešních dětí. V souvislosti s touto ztrátou se však uzavírají prostory duševní divočiny a duševního zdraví, prostory, v nichž mohlo dítě zažít zkušenost růstu a svobody. Spolu s vyhnanstvím z přírody tak vysychá pramen poznání a zkušeností, který může být pro naše děti tak důležitý jako vzduch k dýchání, jak o tom píše ve své knize Vic bláta! Děti potřebují přírodu i německý biolog, filozof a publicista Andreas Weber.
Není také náhodou, že se v posledních desetiletích paralelně se vzdálováním dětí od přírody prudce zvyšuje počet těžkých psychických poruch v dětské populaci. Autor knihy Poslední dítě v lese Richard Louv říká, že pro v současné době tak populární diagnózu ADHD bychom měli spíše používat označení NDHD [Nature Deficit Disorder] “porucha nedostatku přírody”. Všichni víme jak pozitivní duševní vliv má na děti přítomnost přírody a jak ničivé účinky má její nedostatek. To, že příroda uzdravuje, je dnes právě tak empiricky doložená skutečnost jako ta, že vitamíny jsou pro zdravý život zásadní.
Současná psychologie, která vyvozuje duševní poruchy pouze z narušených mezilidských vztahů, však přehlíží skutečnost, že nepřítomnost podpůrných prvků prostředí má možná podobně závažné důsledky jako nepřítomnost podpůrných vztažných osob. Tak jak to formuluje i Andreas Weber “Příroda je psychický prostor, po kterém lze chodit, lze jej uchopit, ochutnat, očichat, něžně obejmout a bolestivě zažít. Právě v této živosti skýtá dítěti zrcadlo toho, co znamená, být naživu.”
Víkendový seminář Forest Games Workshop s Danielem Yabsleym v Trpoměchách, který se uskuteční ve dnech 26. – 28. 5. 2017, je určen všem, kdo chtějí na vlastní kůži zažít, jak mohou jednoduché aktivity a hry v přírodě utvářet náš pocit duševního i fyzického zdraví, a jak tuto zkušenost předávat dál našim dětem a mládeži.
Více se o semináři i lektorovi dozvíte zde: víkendový worskhop Lesní hry, kde se můžete také přihlásit.
Pavel Bednář
ředitel neziskové organizace Otevřený prostor