Tento rok si připomínáme sto let od zrození Bothmerovy gymnastiky, které inicioval Rudolf Steiner na půdě první waldorfské školy ve Stuttgartu. Jak prozrazuje samotný název, jejím ústředním tvůrcem byl hrabě Fritz von Bothmer, kterého Steiner pověřil sestavením uceleného systému pohybové výchovy, jenž by odpovídal požadavkům waldorfského typu vzdělávání. Fritz von Bothmer pak vytvořil sestavu základních cvičení, která přesně reflektují různá vývojová období a pomáhají posilovat a formovat nejen tělesnou ale i duševní stránku osobnosti dětí a mládeže. Působení Fritze von Bothmera ve waldorfském školství se uzavřelo koncem třicátých let minulého století s uzavřením stuttgartské waldorfské školy nacisty.
Je otázkou, zda by Bothmerova gymnastika vůbec přežila a dočkala se pozdního rozkvětu i těch letošních oslav v takové kondici, kdyby nebylo Bothmerovy snachy Alheidis von Bothmer, jež založila v sedmdesátých letech ve Stuttgartu Školu Bothmerovy gymnastiky a vychovala celou řadu dalších pedagogů, kteří tuto metodu pohybové výchovy dále rozvíjeli nejen v prostředí waldorfských škol ale i ve vzdělávání dospělých a v terapii. Alheidis von Bothmer se bohužel tohoto významného výročí nedožila, zemřela na jaře loňského roku ve věku nedožitých třiadevadesáti let. V rámci letošních oslav stoletého výročí existence Bothmerovy gymnastiky vydala mezinárodní organizace Bothmer Movement International jubilejní publikaci „100 Years of Bothmer Gymnastics“, kde byl zveřejněn také poslední rozhovor s Alheidis von Bothmer, který s ní vedl jeden z jejich žáků a následovníků Stephan Thilo. Zde si můžete přečíst některé pasáže tohoto rozhovoru v českém překladu. Celý text rozhovoru vyjde v příštím vydání časopisu Člověk & výchova.
——————————————————————————————————–
Je cvičení Bothmerovy gymnastiky způsob, jak se učit lépe vnímat sám sebe?
Ano, stačí jen, když se naučíme vzpřímeně stát. Aniž bychom se něčeho pevně drželi nebo se o něco opírali, aniž bychom někde v těle cítili napětí. Takový ten postoj, kdy může zafoukat vítr a strhne tě s sebou. Tento uvolněný svobodný postoj je důležitým předpokladem pro jakékoliv svobodné rozhodování. A ty jako lidská bytost nemůžeš toto základní tělesné nastavení jen tak pominout. Vždycky tam bude přítomno, i když si toho nebudeš plně vědom. Často jsem dělala s různými skupinami takový pohybový experiment, kdy jsem je nechala prozkoumávat různé druhy pohybu, ale jakmile jsem zhasla světlo, všichni se najednou zastavili ve stejné pozici – všichni stáli vzpřímeně ve frontální rovině s pažemi roztaženými do stran. Stáli takto vzpříměně a citlivě vnímali ten prostor před sebou i za sebou. Nikdo nestál v předklonu nebo v záklonu. Když se ocitneme ve tmě, tak se automaticky napřímíme, protože jedině toto tělesné nastavení nám umožňuje citlivě vnímat prostor kolem nás.
Za všechna ta léta, kdy jsi vedla různé kurzy, jsi potkala mnoho lidí, mohla bys tedy říct, jak se lidé prostřednictvím dlouhodobého cvičení Bothmerovy gymnastiky mohou proměnit?
Obecně se dá říct, že v první řadě zkrásní. To mě vždy nejvíc udivovalo – ten první rok byli všichni poněkud skleslí, shrbení, a pak ve třetím ročníku tam najednou stáli vzpřímení a jakoby rozzáření. To mě vždy nejvíc hřálo u srdce.
To, jak budeš procházet světem – zda půjdeš po čtyřech, shrbený nebo napřímený – bude formovat tvůj postoj k němu. Když budeš ležet na zemi, utvoříš si o světě úplně jiný obrázek než když budeš stát vzpřímeně. A když bude ten tvůj postoj nejen vzpřímený, ale i pozorný, aktivní, budeš svět vnímat jinak, než když tam budeš stát bez zájmu, pasivně. Když půjdeš v předklonu, budeš více přimknutý k zemi, ale když se napřímíš, pocítíš obrovskou svobodu, uvolnění. Ale z vlastní zkušenosti vím, že jen málo z nás je toho plně schopno. Mnoho z nás stojí, jakoby jen čekali další ránu, před kterou se musí včas sehnout. Úplně zapomínáme, že to, zda se tomu postavím zpříma pod heslem „lepší smrt než otroctví“ či „svoboda nade vše“, je otázkou našeho tělesného nastavení. Když jsi štasten, nepůjdeš světem s hlavou svěšenou – nemusíš na to ani myslet. A totéž platí i naopak.
Co je jedinečné právě pro Bothmerovu gymnastiku v porovnání s ostatními tělesnými cvičeními?
U většiny ostatních pohybových cvičení jde spíše o budování určité tělesné zdatnosti ve smyslu posilování svalů. Ale tady jde spíše o uvolnění, odevzdání se těm silám, které na nás působí a jejich přetváření zevnitř. Můžeme samozřejmě dělat obojí, ale právě to, že se učíme rozvíjet tu schopnost určité vnitřní proměny, nám umožňuje potkat se s naším vyšším já. Když budeme pouze posilovat svou tělesnou zdatnost, budeme jako sevřená pěst, ale když se naučíme, jak tu sevřenou pěst uvolnit a otevřít se okolnímu světu, abychom s ním mohli komunikovat, budeme pak moci na něj aktivně působit skrze naše tělo i jeho svalový aparát.
Když se podíváme na to, kde se Bothmerova gymnastika nejvíce používá, bude asi nejdůležitější její působení na školách, ale také ve vzdělávání dospělých a v terapii. Můžeš načrtnout, jaké jsou klíčové úkoly v těchto třech oblastech?
Ano, na prvním místě je skutečně školní vzdělávání, kde úžasným způsobem pomáháme dětem dostat se do těla. Možná je u dětí oblíbená právě proto, že v nich probouzí něco vznešeného. Když chceš, aby se otevřely nějakému pohybu nebo nějakým představám, které ten pohyb utváří, tak se budou vždy otevírat něčemu, co bude posilovat jejich důstojnost. A o tom to celé je – aby cítili respekt vůči svému tělu a nezpůsobovaly mu újmu, což se může lehce stát.
A ve vzdělávání dospělých? Co je tím hlavním záměrem?
Abychom si ulehčili život. Postoj vede k určité náladě, nálada pak k určitému životnímu pocitu. A myslím, že právě to je velmi důležité. Často jsem slyšela, jak někdo říká „teď se cítím svobodně” a když přijde příště, tak už tam ten pocit není, a pak se jej snaží znovu nabýt. Ale trvá hodně dlouho, než ten pocit dokážeme sami vytvořit. Je to stejné, jako když ještě neumíš sám řídit auto. Nebo když se chceš naučit hrát na klavír – musíš cvičit, cvičit a cvičit, než to začne znít dobře. A je to stejné i s tělem.
A jaký největší úkol stojí před Bothmerovou gymnastikou do budoucna?
Abychom dostali děti z toho virtuálního světa, ve kterém teď stále častěji pobývájí a umožnili jim zažít to, že ony samotné jsou tou skutečnou realitou.
A jaké jsou tvé nejsilnější vzpomínky nebo zážitky z tvého působení v rámci Bothmerovy gymnastiky?
Ten první nejsilnější zážitek byl, když jsem si najednou uvědomila, že bych neměla dělat tohle (ukazuje napnutou paži) ale spíš mohla dělat tohle (povolí napětí v natažené paži). A to byl velký objev, protože to přestalo být namáhavé a najednou to bylo vše snadné a příjemné.
